kaamasutra

Najednou se světlo v obrysu dveří

změnilo, slyšela jsem kroky a dlouho netrvalo a s velkým rámusem se stropní dveře otevřely.
Do místnosti vešli dva velcí chlapy, měli pruhovaná trička, asi nějací námořníci. Měli
mohutné svaly a rozcuchané vlasy a jeden z nich měl pásku přes oko. Ten druhý měl na
obličeji velkou jizvu a v ruce držel velký bič. Začali hulákat : " Vstávejte, bando líná." A začal
práskat bičem, kam se mu zachtělo. Bylo to hrozné a muselo to velmi bolet, když na
některou z nás dopadl bič. Všichni jsme byly v tu ránu probrané. Moje kamarádka se mi z
hrůzou ptala, kde to jsme, ale já jí nedovedla odpovědět. Ten druhý námořník prošel na
druhou stranu místnosti a odemkl řetězy, které byly uzamčené na stěně kajuty. Zavelel : "
Hybaj nahoru, chásko". Šlo to z tuha měly jsme všechny nohy v okovech, ale pomalými
krůčky jsme kráčely po dřevěných schodech nahoru na palubu. Vždy když některá z nás
upadla, hned jí námořník neúprosně švíkl bičem až vyjekla. Když jsem vyšla na palubu,
ucítila jsem vůni mořského vzduchu a vítr, který se opíral o plachty. Byl velmi příjemný a na
chvilku jsem zapomněla na strach, který mě hrozně svíral. Nahnali nás do řady. Svítilo na
nás denní slunce, paluba byla čistá a všude kolem nás se rozprostíralo křišťálově modré
moře. V tom jsme opět zaslechly pronikavou ránu bičem. "Přichází kapitán, tak držte huby a
nehněte se, nebo vás spráskám." Viděla jsem, jak ze zádi lodi se blíží muž v honosném
obleku s čepicí na hlavě. Předstoupil před nás a hrubím hlasem pravil : " To máme, ale
dneska hezké počasí, co? Jistě si říkáte, kde to jsme a co s námi chtějí provést? Tak já vám
to řeknu. " A ukázal prstem k horizontu. " Tímto směrem je Alžír, místo, kde strávíte zbytek
svého života. Nejste nic víc než otrokyně a tak také s vámi bude zacházeno. Ty nejlepší z
vás možná budou prodány do paláce pro potěšení sultána. Nabízí velké peníze za bílé maso
a jeho harém je proslulý po celém Alžíru. Snažte se tedy spolupracovat a zbytek vašeho
života nebude pouze utrpení. Tak teď hajdy zpět do kajuty. Zítra přistaneme u břehu."
Námořník s tou jizvou na obličeji opět švihl bičem a nahnal nás zpět do kajuty. Tvrdý osud
mě potkal, nemohla jsem zatím nic dělat, snad se vyskytne příležitost k útěku. Byla jsem
hrozně utahaná a tak jsem v kajutě brzo usla.

posted by brambora @ 12:13 AM