kaamasutra

Druhý den ráno

jsme dorazili na břeh. V řetěz nás vyvedli ven z lodi na pevnou půdu. Bylo
nesnesitelné horko a písek na pláži byl velmi rozpálený. Byl to nějaký záliv, kolem dokola se
rozprostíralo několik skal, a pod nimi rostly palmy. Na cestě čekal vůz s koňmi. Přinutily nás
nastoupit do vozu. Kočí zavelel koním a ty se rozjeli směrem od moře. Cesta netrvala
dlouho, brzo se před námi objevil velký palác. Jeho kopule byly celé měděné a slunce se do
nich opíralo celou svou silou. Zář byla tak pronikavá, že jsem musela přivřít oči. Za chvilku
jsme přijeli k velké bráně. Kočí něco zahulákal a brána se s velkým rachotem otevřela. Před
spřežení se postavili dva strážci a naznačovali, že můžeme projet. Jeden z nich nám
ukazoval směr. Dojeli jsme na nějaké nádvoří. Plac byl obklopen velkými sloupy a za nimi se
rozprostírala kruhová chodba kolem dokola se spoustou dveří. Stálo tu několik stráží.
Najednou jsem spatřila našeho kapitána, který stál vedle vysokého muže v modrých
dlouhých šatech, které vály ve větru, na rukou měl rukavice a dlouhé černé boty, přes obličej
měl černou roušku, takže mu nebylo vidět do obličeje. Musely jsme vylézt z vozu a stráže
nás chytly za řetězy a táhli nás před muže s rouškou. Muž pravil : "Vítám vás, nádherné
slečny. Jsem velký vezír a mám za úkol se o vás postarat. Prosím následujte mě." A kráčel
kolem těch velkých sloupů do dveří , které byly větší než všechny ostatní. Stráže nás přinutili
jít za ním. Dveře za námi zavřely a my se ocitly ve velké místnosti.

posted by brambora @ 2:07 AM