To nejde
" já se nebudu nikomupředvádět. Zvlášť takovému prasákovi
jako jsi ty." Stráže mě několikrát velmi
prudce švihli bičíkem, hrozně to bolelo,
ale mě nezviklali. " Nemáme čas, zkrotíme tě časem, zlomíme každého. Stráže pomožte
jí…", řekl vezír. Stráže mě prudce uchopili, bránila jsem se, ale šaty toho moc nevydržely a
roztrhali je. Stála jsem pouze ve spodním prádle a cítila jsem se hrozně potupená. Stráže ale
nečekali a ztrhli ze mě podprsenku. Jeden mě chytnul za ruce a nadzvedl mě, bránila jsem
se nohama, ale druhý mě chytil za nohy, že jsem s nimi nemohla kopat, třetí strážce mě
strnul kalhotky. Pak mě pustili nohy a postavili na zem, pořád mě ale drželi za ruce, abych
nemohla utéct. Vezír vstal a stál přímo přede mnou. Prohlížel si má prsa a osahával moje
bradavky. Hrozně jsem se styděla a cítila jsem se potupená. Jak postupně přejížděl po
bradavce, tělo mě přestalo poslouchat a bradavka se jemně vzrušila. "Tak vidíš, že se ti to
líbí, bude s tebe dobrá konkubína.", pravil vezír. "Otočte jí." Stráže poslechli a otočili mě tak,
že jsem stála zády k vezírovi. "Předkloň se." Nechtěla jsem, ale stráže byly silnější. Před
jeho zrakem se odhalila má lasturka. Prohlížel si můj zadeček a poševní vchod, sahal na
stehna a jemně se prodíral ochlupením. "Ano, tebe předvedu před sultána, jsi sice jako
nezkrocená kobylka, ale všechny se nechají zkrotit." Vraťte jí zpátky do řady. Vezír
pokračoval s vybíráním celé dopoledne. Nakonec nás vybral tři, mezi nimi jsem byla já i moje
kamarádka. Ženy s Čech jsou asi opravdu nejkrásnější.
posted by brambora @ 11:40 PM
<< Home