Sunday, August 12, 2007

Isabela silně vzdechla. Rafael začal silněji přirážet a líbat jí ouško, sát ho, lízat. Isabela
začala křičet. To nebylo vzrušení, to nešlo popsat, její tělo jí přestalo poslouchat. Rychle se
blížila k orgasmu. "ÁÁÁ", sevřela pevně nohama Rafaela. Její tělo pulzovalo, měla husí kůži
po celém těle. Před očima se jí dělaly mžitky. Rafael do ní bušil a bušil. Rychle to přišlo i na
něj. Vysunul z ní penis a postříkal jí vagínu a trochu stehna. Padl na ní vysílením. Oba dva
na sobě bezvládně leželi a laskali se rukama.
Uplynulo několik minut. Rafael pomalu vstal a pomohl Isabele si také stoupnout. Pod jejím
tělem bylo několik stébel trávy potřísněno kapičkami krve. "Už nejsi panna. Je z tebe žena.
Miluji tě, Isabelo.", oba se něžně políbili. Isabelu trochu bolelo tělo a měla pocit, že pořád cítí
jeho úd v sobě. Nebylo to nic nepříjemného, spíše jí to těšilo. Milovala Rafaela celým svým
srdcem. Pomalu se oblékli. Blížila se osmá hodina večer. "Dnes bude studená noc, hvězdy
svítí jasně.", rozhlížel se po obloze Rafael. "Asi ano. To abych se pořádně zachumlala do
postýlky.", smála se Isabela. Rafael jí objal a políbil jí: "Škoda, že v ní nemůžu být s tebou.
Jednou si tě vezmu a budeš hradní paní.", něžně jí šeptal do ouška Rafael. "Jsi hodný
Rafaeli, nevím, jak tohle může skončit. Budeme muset jít. Slíbila jsem matce, že pře devátou
se vrátím.", řekla Isabela. "Dobře, pojedeme." Pustil Rafael Isabelu ze svého náručí. V tom
zahlédl ležící orchidej na zemi. "Málem bychom na ní zapomněli.", pravil Rafael a zvedl jí.
"Rafaeli, já si jí nemohu vzít sebou.", smutně řekla Isabela. "Proč???", dlouze řekl Rafael.
"Mamka by jí u mě mohla najít. Bylo by to příliš velké riziko. Velmi mě teď sleduje, co dělám.
Mám květiny velmi ráda, navíc tahle je od tebe. Je to pro mě těžké rozhodnutí. Pochop mě,
prosím.", domluvila Isabela. Rafael smutně svěsil hlavu a sklopil oči. "Tak co s ní? Je tak
nádherná.", potichu pravil Rafael. "Opatruj jí u sebe. Bude ti připomínat naší lásku. Bude u
tebe v bezpečí, tak jako já se cítím ve tvém náručí, Rafaeli.", něžně řekla Isabela a dotkla se
orchideje v Rafaelových rukou.