kaamasutra

Konečně nadešel ten den.

Isabele skončilo domácí vězení. Mamka ještě několikrát varovala
Isabelu, pokud Rafaela někdy uvidí, tak ať ho slušně odmítne. Ten den mamka potřebovala
něco nakoupit na trhu na rynku a tak dala dceři peníze, aby šla nakoupit místo ní. Isabela
vzala peníze a šla. Bylo kolem poledne, na rynku nebylo tolik lidí, většinou obědvali.
Nakoupila potřebnou zeleninu, co mamka chtěla a vrátila se domů. "Mamko, měli všechno,
co jsi chtěla.", položila zeleniny v košíčku na stůl a vedle rozložila zbylé peníze. "Potkala
jsem na rynku holky z vesnice. Chtějí, abych s nimi šla k večeru vyrábět věnce.", lhala
obratně Isabela. "No, to bych ti mohla dovolit. Nevíš, kdy se ti taková věc bude jednou hodit.
Třeba je budeme někdy moci i prodávat. Tak dobře, ale před devátou, ať jsi doma!", řekla
pevným hlasem mamka. "Ano, mami a
děkuju.", políbila Isabela mamku na tvář a
odběhla do svého pokoje, až práskly dveře.
Holka bláznivá, pomyslela si mamka.
Isabela se začala strojit na večer. Ale nesmí
to být zase až moc nápadné, aby to mamka
nepoznala, že místo na dělání věnců, jde za
Rafaelem. Rafael se ten den nemohl už
dočkat večera. Latinu už v poledne nechal
na pokoji. Oběd doslova zhltnul a spěchal do
svého pokoje. Vzal si na sebe bavlněnou
tmavě modrou košili a černé úzké kalhoty.
Nazul si kožené boty se špičkou. Navoněl se
parfémem a vyrazil do stájí.

posted by brambora @ 11:36 PM