Rafael osedlal Aramise a vyrazil na cestu. Proběhl alejí a před vesnicí zahnul doprava. Vedla
tam prašná cestička až k jehličnatému lesu. Stromy byly hustě vedle sebe nasázené, ale už
dosti vysoké. Vypadá to tu jinak, než když jsem si tu jako malý hrával. To byly ještě stromky
velké jako já, radostně vzpomínal Rafael. Cestička pokračovala dál lesem, byla pokryta
nízkou travou, sem tam jí vystřídal měkký mech. Netrvalo dlouho a z dálky slyšel šumění
vody. Byl to potok, který protékal lesem. Rafael vyjel z lesa na malou mýtinu. Mýtinu tvořil
nádherně travnatý břeh se spoustou barevných kytiček. Bílých, modrých, žlutých, růžových,
červených. Palouk hrál všemi barvami. Protékal tu potok, nebyl zase tak malý. Jeho koryto
bylo v tomto místě více rozlité a hluboké. Připomínalo to tůni. V korunách stromů zpívali ptáci
a foukal teplý větřík Lepší místo pro rendez-vous jsem si nemohl vybrat, pyšnil se Rafael.
Uvázal Aramise u stromu a sedl si na břeh tůně. Blížila se šestá hodina. Rafael se opět
zavzpomínal na minulou noc. Byl zcela opit láskou. Voda tekla tůní a slunce se pohybovalo k
západu. Po květinách létali motýli a Rafael si lehl do trávy. Byl to opravdu krásný začátek
jara.
posted by brambora @ 11:41 PM
<< Home