to Isabela! "Isabelo! Konečně! Jsem moc rád, že jsi přišla.", jásal Rafael. "Měla jsem strach,
že odejdete. Mamka mě nechtěla pustit. Musela jsem utéct. Doufám, že mě nezklamete.
Když jsem kvůli Vám porušila mamky nařízení.", vážně řekla Isabela. "Co si o mě myslíš,
Isabelo? Jsem velmi rád, že jsi matku neposlechla. Tvá matka se chová stejně jako můj otec.
Také to pro mě nebylo jednoduché. Neměj strach, nezklamu tě.", snažil se obhájit Rafael. "Já
vím, že jste určitě hodný člověk, pane Rafaeli." Rafael se usmál: "To musíš posoudit ty
sama, Isabelo. Člověk to sám o sobě nikdy nemůže říct. Soudit jej budou vždy lidé, se
kterými žije. Prosím tě, nech už toho Pána. A tykej mi. Žádám tě o to." "Ale pane…", chtěla
říct Isabela. "No tak, pšt. Zase Ale. Řekni, chtěla bych s tebou tančit, Rafaeli.", smál se
Rafael. "Ale…", opět chtěla říct Isabela. Rafael byl pohotový a přiložil jí svůj ukazováček na
její ústa. "Pšt. Zkus to znova. Není to nic těžkého", sladce řekl Rafael. Isabela se nadechla a
pomalu řekla: "Chtěla bych si s Tebou zatančit, Rafaeli." "No vidíš, že tě to nebolelo. Věř mi.
Tak pojď. Hudba vyhrává na celý rynk. Budeš nejhezčí tanečnice!", řekl Rafael a nabídl
Isabele rámě. Isabela se do něho zahákla a společně šli k muzice.
Dorazili ke schůdkům na pódium. Chtěli vyjít nahoru, ale najednou Rafael uslyšel hlas: "No
jo, pán si našel jinou. Hold, lepší než jsme my." Isabela s Rafaelem se otočili, kdo to povídá.
Rafael je poznal, byly to ty dvě holky z dopoledne, které ho zvaly na slavnost. "Co to má
znamenat?", ptala se Isabela Rafaela. "To je závist, Isabelo. Dívky mě dopoledne zvaly na
zábavu, ale já jsem pouze od nich chtěl vědět, kde bydlíš. To je vše.
posted by brambora @ 12:33 AM
<< Home