krátko zmizely a vystřídala je travnatá louka. U cesty rostlo několik ovocných stromů.
Nedaleko byl vidět les, u kterého stálo pět domů u cesty. Domy byly větší než na rynku a už
z dálky vypadaly moc hezky. Rafael pobídl Aramise a zajeli před poslední dům u cesty. Dům
měl malý dřevěný plůtek. Od vrátek vedla červená cestička ke vchodovým dveřím domu.
Kolem cestičky byly zasazené růže a kosatce. Moc ještě vše nekvetlo, vždyť také teprve
skončila zima. Dům byl zděný a roubený dřevem, měl dvě patra, střecha byla červená tvořící
písmeno A. Ze střechy vyčníval velký komín, za kterého vycházel světlý dým. Na
vchodových dveřích byla z kovu ukuta růže s listy, vedle které byla klika z mosazi. Rafaelovi
se dům zalíbil, to jistě bude on. Seskočil z Aramise a šel ke vrátkům. Už chtěl zavolat, jestli
je někdo doma, najednou si všiml, že na zahrádce vpravo od cestičky sází malý stromek
Isabela. Ano, byla to ona. Měla na sobě modré šaty a přes ně měla převázanou zástěru.
Vlasy měla opět svázané v copu. V zemi měla vyhloubenou jamku a sázela kořeny stromku
do jamky. Byla to stromková fuchsie s nádhernými bíločervenými kvítky. Do své práce byla
velmi zabraná, že si ani nevšimla, že někdo přijel. Pomalu lopatkou zaházelo jamku a
udusala jemně hlínu kolem kmenu. Rafael z ní nemohl opět spustit oči a neřekl ani slovo, jen
hlasitě dýchal. Byl velmi nervózní z toho, že jí opět vidí. "Ahoj, Isabelo.", konečně ze sebe
vydal tichým hlasem. Isabela sebou trhla, jak to nečekala.
posted by brambora @ 2:25 PM
<< Home