Rafael už stál ve stájích u Aramise. "Můj
kamaráde, pojedeme se projet.", vesele
šeptal Aramisovi do ucha Rafael. Ustrojil
koně a vyrazil po známé cestě do vesnice.
Bylo něco kolem 9 hodiny ráno a na rynku
bylo už velmi rušno. Kromě stánků, které tu
viděl minulý den, si Rafael všiml, že tesaři
vedle kašny stavějí nějaké pódium ze dřeva.
Měli naskládané kuláče na velké hromadě.
Muži nosili velké trámy a přibíjeli hlavní podstavu pódia. Jiní řezali pilami kuláče a vyráběli
malá dřívka, sloužící jako parkety pro podlahu. Co se bude dít? Pomyslel si Rafael. Seskočil
z Aramise, vzal ho za uzdu a šel blíže k pódiu. V tom od stánků odběhly dvě děvčata, byly to
ony, co se mu včera smály. "Dobrý den, pane. Hihihi.", smála se jedna z nich. Druhá do ní
šťouchla. "Máte pěkného koně. Je tak silný a velký." a opět se obě hlasitě rozesmály. "Dobrý
den, holky. Co se to tu staví?", otázal se Rafael. "Vy to nevíte? Dnes je velká slavnost. Před
150 lety byla založena naše vesnice. Večer bude velká taneční zábava. Spousta muziky,
jídla a pití…", povídala jedna z dívek. Ta druhá jí přerušila: "Ale není tu dostatek pěkných
kluků. Nechcete tu s náma zůstat? Vy byste byl určitě dobrý tanečník. Holky jako my vás
neukousnem." Zase se začaly obě smát. "Hahaha, uvidím. Ještě mi prozraďte, kde bych
našel paní Viscontiovou? Musím jí vyřídit naléhavý vzkaz.", radostně pravil Rafael. "Paní
Viscontiovou?", divily se holky. "Ta bydlí kousek za rynkem. Po tamhleté cestě se dostanete
k blízkému lesu, je to předposlední dům ve vesnici.", ukázala rukou jedna z děvčat. "Děkuji,
vám. Moc jste mi pomohly.", řekl Rafael a vyskočil na Aramise. Aramis zařehtal a Rafael jej
pevně stiskl nohama a povolil uzdu. Aramis se rozběhl ve směru, kam ukazovala dívka.
Dívky se přestaly smát a koukaly za běžícím Aramisem. Podívaly se na sebe a pokrčily
rameny.
posted by brambora @ 11:30 PM
<< Home