kaamasutra

Rafael

pobídl Aramise a zamířili k bráně. Aramis se zastavil před branou, přes mříže byl
vidět dubový most a prašná cesta vybíhající ze sídla l'Egrevillů. "Dobrý den, mladý Pane.
Přejete si otevřít bránu?", oslovila stráž Rafaela. "Buďte prosím tak laskav. Otevřete bránu."
Stráž sňala ocelovou závoru a za vrzání rozevřela bránu dokořán. "Průjezd uvolněn.
Šťastnou cestu, mladý Pane." Rafael pobídl koně a vyrazil přes most na cestu. Cesta vedla
alejí listnatých stromů. Na stromech zatím nerostl ani jeden lísteček, ale na větvičkách už
rašily pupeny. Na některých stromech seděli ptáci a trylkovali, aby přivítali jaro. Vzduchem se
vinula vůně čerstvé trávy. Rafael si bezstarostně hověl na hřbetě Aramise a nechal se
unášet tou nádherou. Nevěděl nic o problémech života. Za nedlouho mu bude 21 let a jeho
dosavadní život byl fádní. Nemusel se o nic starat, žil si bezstarostně. Alej skončila a kolem
cesty se rozprostřely širé lány. Pole orali farmáři, někteří z nich si při tom i zpívali, i když to
byla velmi namáhavá práce. To musejí být silní muži, také bych jednou chtěl být takový,
pomyslel si Rafael, a mával rukou na farmáře. Farmáři na něj také zamávali a dál se věnovali
své práci. Na pravé straně kolem cesty se objevil jehličnatý les. Rafael si vzpomněl, jak si v
něm hrával na vojáky, když byl malý. Měli klacky místo mušket a křičeli: "Jsi zastřelenej,
spadni. No, tak lehni, máš být mrtvej!" Rafael se nahlas upřímně zasmál a Aramis na jeho
hlas opět hlasitě zařehtal. Blížili se do místní vesnice.

posted by brambora @ 10:53 PM