kaamasutra

Probudila mě něčí slova :

"Probuď se. No tak Vzbuď se!!" Otevřela jsem oči. Nevěřila jsem
vlastním očím. Byl to můj miláček. V ruce držel nůž přitisknutý na krku sultána. "Dej sem
klíče od pout nebo tě zabiju", řekl sultánovi. "Jsem sultán nebudu poslouchat nicotného
otroka, nejsi nic.", pravil sultán. "Jo, tak uvidíme a prudce jej řízl nožem vedle jizev, které měl
na hrudi a udělal mu další zářez." Sultán zařval bolestí. "Opovaž se zavolat stráže jinak
zemřeš, já nežertuji. Naval klíče." Sultán zašeptal : "Jsou v županu." Můj zachránce sáhnul
do županu a klíči mi uvolnil má pouta, vysvobodil mě z mého zajetí. Políbila jsem svou lásku.
"Jak si se vysvobodil?" "Utekl jsem jim, pomohl mi můj kamarád, který mě něco dlužil. (autor:
asi jsem mu udělal semestrálku)" "Co teď budeme dělat?", zeptala jsem se. "Musíme utéct,
vzadu za palácem jsou připraveny dva koně." Rychle jsem na sebe oblékla sultánův župan,
sice mi byl trochu velký, ale hlavně že jsem se zahalila. "Tak sultáne, pojď, budeš naše
rukojmí." Šli jsme k postraní stěně, která byla otevřená, zase další tajný vchod. "Tudy jsem
přišel, pojď miláčku, rychle." Táhnul před sebou sultána a scházeli jsme po nějakých
schodech dolů. Netrvalo dlouho a procházeli jsme dlouhou chodbou. Na konci chodby byly
dřevěné dveře. Otevřela jsem je a viděla jsem malé nádvoříčko, na kterém v rohu stály dva
koně. "Musíme potichu." Zacpal sultánovi pusu a pomaloučku jsme kráčeli ke koním.
"Skvělé, brána je otevřená, podle dohody." Praštil surově sultána druhou stranou nože.
Sultán zavrávoral a omdlel. Potichu ho položil na zem. "Pojďme." Rychle mě vysadil na
bílého koně. Sám si vzal druhého černého oře. Vyjeli jsme tryskem z bran. Už jsme byli pár
metrů za branami, v tom přilétl šíp za shora vrat. Byla tam stráž. Šíp se zabodl přímo do
mého bílého koně. Kůň zasípěl a padl mrtev.

posted by brambora @ 2:54 AM