Sunday, May 27, 2007

Polehoučku jsem vstala

a začala jsem se otáčet. Šaty byly opravdu velmi průhledné a
všechny moje ženské vnady pronikaly přes látky na denní světlo. Dokončila jsem otočku a
svěsila jsem hlavu. "Pohlédni na mě. Bude s tebe má nejlepší žena. Můžeš být ráda. Zahrnu
tě bohatstvím a přepychem. Co víc si žena jako ty může přát?", pokývnul rukou na stráže.
Stráže mě uchopili a odváděli do dveří, ze kterých před tím přišel sultán. Ocitla jsem se v
poměrně velké místnosti, kde jednotlivé části byly od sebe odděleny různými závěsy a
ocelovými mřížemi. Uprostřed byla
obrovská postel s mnoha maličkými
polštářky. Stráže mě pustili a odešli.
Dlouho netrvalo a vešel sám sultán. Byl
oblečen do modrého županu. Posadil se
na postel a pravil: "Vím, že se tam u vás
provádí svatební obřad. Nevěsta a
ženich si řeknou své Ano. Pak jsou
teprve svoji. U nás jsme praktičtější. Muž
oznámí, že si bere dotyčnou ženu a
pokud s tím rodiče souhlasí, stane se
jeho ženou. Nekoná se žádný svatební
obřad, ale je přímo svatební noc. Ženy
na slovo musí poslechnout svého muže
a neexistuje žádná rovnoprávnost.