Ozvalo se:
"Ani hnout !!!" Byly to vojáci z paláce, asi v noci zjistili, že jsme utekli a teďpátrali, kde se dalo. "Neklaďte žádný odpor, jinak vás zabijeme." Dva vojáci chytili mého
zachránce, zuřivě se bránil, dokonce jednoho z vojáků povalil na zem, ale bylo jich mnoho a
brzo jej spoutali, že se nemohl pohnout. Mě svázali ruce za záda a přehodili přes koně. Opět
mě vezli zpátky do paláce. U bran čekal vezír a s úsměvem pravil : "Nám nikdo neunikne. U
nás se říká, že co je komu souzeno, před tím neunikne. A ty se staneš sultánovo ženou. A
budeš uspokojovat jeho veškeré potřeby. Vezmu tě teď do přípravny, abys mohla předstoupit
před sultána. A to ti povídám, jestli nebudeš dělat, co ti nařídím, tak tohohle tvého miláčka
zabijeme. Rozumíš dobře? " Byla jsem bezmocná a pouze jsem kývla hlavou. Stráže mě
táhli po velkých schodech do vyšších pater paláce. Vezír kráčel před námi, až jsme došli k
malým pozlaceným dveřím. Na nich bylo napsáno: přední pasáže.
<< Home