Buď opatrný
"Buď opatrný, nesnesla bych, kdyby se ti něco stalo." Potichu odešel.Trnula jsem hrůzou, mohla bych být konečně volná. Snad se mu nic nestane. Za chvilku
jsem jej zahlédla. "Mám klíče! Spí jako zabitej." Potichu zasunul klíč do zámku a ozvalo se
tiché cvak (poznámka autora: tato věta nemá žádný skrytý význam :-) "Pojď. utečeme."
Rychle jsme proběhli žalářem a zahnuli do úzké chodby. Znal každý centimetr tohoto paláce.
Došli jsme k nějakému svícnu, jemně sním pootočil a otevřeli se tejné dveře. Za chvilku jsme
byly venku, na svobodě. Rychle jsme utíkali pryč od hradeb a schovali jsme se ve staré
chýši. Byla už asi dlouho opuštěná, neboť na stěnách byl prach a dlouho tu nikdo neuklízel.
Byla tam postel, rozlámaný stůl, židle, na jedné stěně visel obraz muže cválajícím na
ohromném černém koni. "Tady přečkáme noc a ráno budeme pokračovat v útěku. Musíme
se dostat do osady na západě (nejedná se o Sokolov), mám tam přátele, ty nám pomohou."
Lehni si chvilku, zítra bude
dlouhý den. Opět mě jemně
vzal za ruku a zavedl mě k
posteli. Nevím, co mě to
popadlo, byla jsem jako
smyslů zbavená, moje rty se
lehce dotkly jeho rtů.
Vůbec se nebránil a moje
políbení opětoval. Ulehli
jsme na postel. Ruce jsem
mu položila vedle hlavy
dlaněmi vzhůru, abych na ně
vzápětí položila své dlaně a
propletla s ním prsty. Políbila
jsem ho na čelo, věnovala
mu mravenčí pusinku na
nosánek a zoubky si trochu
pohrála s ušními lalůčky, to
bych nevěřila, jak můžou být
vzrušivé i kluků, potěšilo mě,
že jsem od něj zaslechla
slabé sténání.
posted by brambora @ 9:38 PM
<< Home