na kamenných stěnách. Začínala jsem mít hroznou žízeň a za nějakou dobu i hlad. Stočila
jsem se do klubíčka a snažila si představovat něco hezkého, abych se z toho všeho
nezbláznila. Snila jsem o rozkvetlé louce, o tom, jak krásně voní čerstvý vzduch, jak krásně
vypadá nebe se hřejivým sluncem a plujícími mraky po obloze. Aspoň na chvilku jsem
zapomněla, kde jsem a co se mnou bude. Moje snění přerušil něčí hlas : "Ahoj, vstaň.
Přinesl jsem ti vodu a chleba. ". Pootočila jsem hlavu a podívala jsem se přes mříže cely. Byl
to dobře urostlý mladík, měl kudrnaté vlasy, hnědé oči, sice měl na sobě rozedrané šaty, ale
jinak velmi pohledný člověk. S úsměvem mi podával jídlo a pití. Vzala jsem si z jeho rukou
hrneček vody a pomalu pila. Velmi mě pálilo hrdlo, jak jsem dlouho nic nepila. "Pij pomalu,
nespěchej, žalářník tvrdě usnul. Jsem bývalý sluha sultána, urazil jsem ho a on mě chtěl
nechat dát zabít. Kat ale neuposlechl rozkazu, potřeboval pomocníka, a tak jsem se stal
posluhovačem kata. Žiji zde v podzemí a starám se tajně o vězně. Vezmi si ještě ten chleba.
Budu muset jít, aby na to nepřišli. Přijdu zítra, touhle dobou."
posted by brambora @ 9:56 PM
<< Home