kaamasutra

2

Otevřeli se dveře a my, tři otrokyně, jsme museli za dozoru stráží vkročit dovnitř. Vedli nás
dlouhou chodbou, všude byla tma. Cítila jsem, jak postupně se země pode mnou svažuje, šli
jsme někam do sklepení. Před námi se objevily mohutné ocelové dveře, před kterými stál
tlustý muž v červené kápy, měl odhalený pupek a hrozně funěl. Stráže mu poručili, aby
otevřel. Chlapík zavrčel a velkým železným klíčem otevřel dveře. Bylo to vězení, hnusné,
zatuchlé cely, ve kterých byli vězni. Stráže se moc nerozmýšleli a surově mě vhodili do jedné
z cel a zamkli. Moje spolutrpitelky někam odvlekli, nevím kam. Za chvíli jsem uslyšela kroky,
byl to ten hnusný tlustý chlap. "Tak tě tu vítám krasotinko, jsem vrchní žalářník. A mám za
úkol zkrotit vzpurné otrokyně. Buď si jistá, že až odtud odejdeš budeš jako beránek a budeš
plnit jakýkoliv příkaz, který ti pán poručí." "Nikdy, ty prase, jsem svým vlastním pánem a
nikdo mě k ničemu nedonutí." (poznámka autora: tohle není žádní narážka na to, že jsi
tvrdohlavá, pouze naše hrdinka má svou důstojnost, kterou nechce ztratit.) "Hehe, myslíš?
Nechám tě tu bez jídla a bez pití, uvidíme, jestli zkrotneš. Ještě se budeš plazit na kolenou,
abys mohla sloužit pánům." Žalářník odešel. Prohlédla jsem si celu, byl tu jenom kavalec a u
něj položená prázdná miska. Lehla jsem si na kavalec, a protože jsem byla velmi utahaná,
brzo jsem usnula.

posted by brambora @ 3:28 AM