písečnou zem. Naštěstí jsem se jenom trochu odřela. Můj zachránce neváhal a hodil nůž po
stráži. Měli jsme štěstí, neminul. Stráž zaúpěla a padla k zemi. "Vyskoč na mého koně." Ani
chvilku jsem nezaváhala. Nasedla jsem za něj a chytla se ho kolem pasu. "Hyjé.", zvolal. Kůň
se vzepjal a tryskem uháněl z paláce. Před námi se rozprostírala písečná poušť. Za
nedlouho se nám palác ztratil z očí. Nevím, jestli se zachráníme nebo zemřeme. Důležité je,
že jsem s ním. A navždy budeme spolu……
posted by brambora @ 12:04 AM
<< Home