růže, Isabelo.", trochu se vysmíval Rafael. "Pane, neuvádějte mě ještě do větších rozpaků.
Takhle si mě dobírat.", špitla Isabela a krásně se na něj smála. "Raději byste si měl vzít šaty,
jsou přeci určené pro vás." a podala mu oblek. "Je moc krásný. Jsi velmi dobrá švadlenka.
Děkuji Ti.", řekl Rafael. "Vždyť jste si ho ani pořádně neprohlédl.", uchopila opět oblek
Isabela a rozbalila jej. Byl krásně šitý, černé sametové barvy s perleťovými knoflíčky, límci do
pravidelného trojúhelníku, kalhoty byly dolů zúžené a dole provedené puky, po stranách měly
dvě diskrétní, ale hluboké kapsy. "Jak jsem řekl, je opravdu velmi krásný. Jsem rád, že mohu
něco takové nosit. Zvlášť když teď vím, že je od tebe, Isabelo.", pravil Rafael. Isabela se
hluboce zadívala do jeho očí a zase roztomile párkrát zamrkala. "To je pro mne velká čest,
že se Vám oblek líbí. Navrhovala jsem ho sama, chtěla bych jednou navrhovat oblečení.
posted by brambora @ 12:38 PM
<< Home