kaamasutra

Cesta pod Aramisem

přešla v kamennou dlažbu. Aramis doklusal na kulaté prostranství. Byl
to vesnický rynk. Uprostřed stála kašna a kolem dokola byla zastavěná plocha mnoha domy.
Větší, menší, hezké i ošklivé. Hlavní základ většinou tvořilo dřevo, ale našly se i stavení s
kamennými stěnami. Na rynku bylo ryku. Obchodníci tu prodávali své zboží, hlavní
komoditou byla zelenina. Ženy nosily bílé šátky a prohlížely si zboží ve stáncích. Dvě mladé
dívky si všimly přijetého koně a z dálky mávaly na Rafaela. On se trochu začervenal a
zamával na ně. "Zařehtej, Aramisi." Aramise nemusel dlouho pobízet, poslechl okamžitě.
Dívky se na sebe podívaly a začaly se smát na celé kolo. Rafael se ušklíbl, no jo holky, a
pobídl Aramise ke zpáteční cestě. Blíží se poledne a on musí být na oběd doma. Cesta
zpátky mu utíkala nějak moc rychle, než se nadál byl opět ve stromové aleji před svým
domem. Najednou po cestě vidí jít nějakého člověka, jak kráčí směrem k sídlu l'Egrevillů.
Rafael přikázal Aramisovi, aby zpomalil. Aramis jenom tak pozvolna, co noha nohu mine,
míjel jdoucí postavu. Byla to dívka, ale nenosila bílý šátek, jako dívky z vesnice. Měla
nádherné tmavé dlouhé vlasy svázané do copu, modrou blůzku, bílou sukni a bílé střevíčky
se zlatými nitěmi.

posted by brambora @ 10:58 PM