tak opět sklopila hlavu. "Jsi moc krásné děvče. Jak jsme jmenuješ a proč jdeš touto cestou?",
ptal se Rafael. Dívka se usmála na Rafaela, její úsměv byl tak úžasný, on úplně cítil, že je v
sedmém nebi. "Jmenuji se Isabela Viscontiová. Můj otec pracuje jako valet na hradě, jak
tomu všichni říkáme.", pohlédla směrem k domu Rafaela: "My s matkou bydlíme ve vesnici.
Otec, když má volno, tak za námi občas zajde. Je to pár dní, co mě poručil, abych ušila pro
mladého pána šaty. Dal mi i jeho míry a jemnou látku. Nikdy jsem takovou krásnou látku
ještě neviděla a byla to pro mě velká čest, ušít pánovi oblek. Jsem totiž vyučená švadlena.
Dnes ráno jsem šaty dokončila a matka mě poslala na hrad, abych je zanesla otci. Má bez
tak hodně práce." Isabela, to je kouzelné jméno pro tak nádhernou dívku, pomyslel si Rafael.
"Ty šaty jsou pro mladého pána? Viděla jsi ho někdy?", zvídavě se ptal Rafael. Isabela
zavrtěla hlavou, ještě jej nikdy neviděla, sice slýchávala, že je mladý a hezký, ale to bylo
všechno, více se o to nezajímala. "Dovol tedy, abych se představil i já. Sice je slušností, aby
se nejdříve představil muž, ale tohle je zvláštní chvíle. Proč brát etiketu do slova. Jmenuji se
Rafael de l'Egrevill. Můj otec je šlechtic a patří mu tento, jak říkáš hrad." V Isabele hrklo, až
málem upustila šaty na zem. Klekla si na kolena. "Odpusťte pane, že jsem Vás nepoznala,
nikdy jsem Vás dříve neviděla.", tichounce šeptala Isabela a celá se chvěla. "Vstávej Isabelo,
přeci nebudeš přede mnou klečet. Jsem normální muž jako všichni ostatní z tvé vesnice."
Jemně uchopil Isabelu za ramena a pomohl jí vstát. Byl to zvláštní pocit, když se jí dotýkal.
Cítil v sobě něco, co dříve ještě nepocítil. Ano, bylo to vzrušení. Moc se mu líbilo, že jí mohl
chvilku držet. Isabela cítila něco podobného. Jeho silné ruce jí pevně, ale jemně tiskly,
dotýkal se jí nejhezčí muž, jakého dosud viděla.
posted by brambora @ 9:59 PM
<< Home