kaamasutra

by se mě to líbilo.", řekla Isabel a velmi rychle složila oblek do původního čtverce a předala
ho Rafaeli. Až se Rafael divil, jak je rychlá a přesná. Moc se mu Isabela líbila. Chtěl jí říct,
že…Ale Isabela jej přerušila: "Tady máte oblek, Pane. Mamka mě už jistě potřebuje doma.
Nemám teď čas se zde vybavovat. Promiňte mi, ale vážně už budu muset jít.", trochu sklesle
povídala Isabela. "To je velká škoda. Nuže, dobrá. Uvidím tě ještě někdy?", otázal se Rafael.
"To nevím, Pane. Ale moc ráda jsem vás poznala. Teď vím, že co se o vás povídá je
pravda.", zasmála se Isabela. "A co se o mě povídá?", nechápavě se ptal Rafael. "Že jste
mladý a krásný. A vypadá to, že i chytrý. S bohem, Pane Rafaeli.", špitala zase červená
Isabela. Rychle se otočila a utíkala směrem k vesnici. "S bohem, krásná Isabelo.", volal za ní
Rafael. Sedl na Aramise, v jedné ruce držel oblek a ve druhé uzdu. "Hurá na hrad, Aramisi.
Hyjé."

posted by brambora @ 12:39 AM