děje? Synu, snad si se nezamiloval! Chápu, že je asi opravdu velmi krásná, ale je to
švadlena! Ty jsi šlechtic, Rafaeli, musíš se oženit s ženou s naší společenské úrovně.
Rozumíš mi, chlapče?" Rafael se vrátil ze svých nebeských toulek na pevnou zem. Slova
otce byla tak hrozná. Nevěděl, co má odpovědět. Rafael jen nepatrně přikývl. "Jsi hodný syn,
Rafaeli. Doufám, že jsi to pochopil. Taková žena není pro tebe.", řekl otec. "Budu teď muset
jít za svou prací. Měl bys jí studovat latinu. Pojďme!", znovu odvětil otec. Společně vstali od
stolu, Rafael si vzal nové šaty a vyšli z jídelního sálu.
Rafael vyšel po schodech do prvního patra, kde měl svůj pokoj. Zavřel za sebou dveře,
položil oblek na stůl u postele a lehl si na postel. Pořád se nemohl zbavit krásné tváře
Isabely, nikdy dřív takovou úžasného dívku neviděl. Z jeho myšlenek ho vyrušilo zabouchání
na dveře. "Dále!", pravil Rafael. "Otec vám posílá knihu latiny, Pane." "Děkuji Ti, Jeane.",
poděkoval Rafael a vzal si od Jeana knihu. Sedl si ke stolu u okna. Otevřel knihu. Podíval se
z okna. Viděl zahradu, hradní příkop a cestu s alejí. Jeho myšlenky byly zase opět u ní.
posted by brambora @ 9:58 PM
<< Home