trochu později, takže se ani nepřevlékal a přímo vešel do hlavního jídelního sálu. Stěny byly
obložené červeným mahagonem, podlahu tvořily naleštěné hnědé parkety, na kterých ležely
perské koberce. Uprostřed místnosti stál vyřezávaný dlouhý jídelní stůl z dubového dřeva.
Na stole stálo několik svícnů s hořícími svíčkami a masitých pokrmů k obědu. V místnosti
bylo přítmí, světlo z venku propouštěly pouze malá okna umístěná vysoko u stropu. Rafael
ucítil vůni teplého jídla a zjistil, že má docela velký hlad. "Jdeš pozdě, synu!", pravil hlas.
"Dobrý den, otče. Promiňte mi, byl jsem se rozhlédnout po okolí našeho panství, abych viděl,
co zima napáchala.", odpověděl Rafael a posadil se na masivní židli naproti otci, vedle sebe
na stůl položil nově ušitý oblek. "To tě šlechtí, Rafaeli. Ale nesmíš zanedbávat své
povinnosti. Jsi Egrevill, a ty už od nepaměti přicházeli všude včas. Ne dřív, ale také ne
později.", zlobil se otec.
posted by brambora @ 10:02 PM
<< Home