kaamasutra

Mamce teď,

ale musím dát
za pravdu, jinak mě zamkne. "Dobře mami, poslechnu tě.", řekla Isabela a odešla do svého
pokoje vedle kuchyně. Matka s otcem měli ložnici v druhém patře, kde také byla obývací
místnost. Matka si v duchu oddechla a odešla po své práci.
Pomalu se začínalo stmívat. Blížila se noc. Matka zaklepala na dveře Isabelina pokoje.
Isabela pozvala matku dál. "Dobrou noc, Isabelo. Hezky se vyspi. Nic si z toho nedělej.
Takových ještě bude.", chlácholila jí matka. "Já vím, mami. Dobrou noc.", řekla Isabela.
Mamka šla do druhého patra si lehnout. Isabela si sedla na roh své postele. Nechtělo se jí
spát. Pořád musela myslet na Rafaela. To nemůže být pravda, co o něm mamka tvrdí. Sice
ho znám teprve chvilku, ale on je opravdu dobrý člověk. Ujišťovala se Isabela. Co mám
dělat? Isabela vstala a šla se podívat k oknu. Venku už svítily hvězdy a začala být opravdu
velká tma. V tom uslyšela muziku z rynku. Srdce se jí sevřelo. Musím tam jít. Musím ho ještě
vidět. Kdybych tam nepřišla, už mě třeba nikdy nebude chtít vidět. Ale tím neposlechnu
mamky příkaz! Když potichu vylezu oknem, tak to vůbec nemusí zjistit. Za chvilku se vrátím
zpět, určitě nic nepozná. Isabela se rozhodla. Otevřela šatník, ale nevěděla, co si má na
sebe obléct. Musím vypadat pěkně. Vezmu si ty včerejší šaty, určitě se mu moc líbily. Rychle
se převlékla a šla se prohlédnout k zrcadlu. Ještě by to něco chtělo. Ano, cop. Vytáhla
sponky, vzala hřeben a rozčesala si vlasy. Vlasy se jí rozvinuly po celých zádech. Tak to je
ono. Musím teď potichu. Jemně otočila okenní kličkou a potichounku otevřela okno. Vykoukla
z okna, zem byla naštěstí nízko. Vyskočila na parapet a pomalounku slezla na zahrádku.
Přivřela okno a potichu šla k vrátkům. Za chvilku byla za vrátky a spěchala na rynk. Povedlo
se, matka jí určitě neslyšela.

posted by brambora @ 9:51 AM