postele. Bylo mu nádherně. Miluje ho Isabela. Ten nejkrásnější kvítek, jaký kdy poznal. Už
aby byl večer, abych jí opět viděl. Rafael celý den na nic jiného nemohl myslet, pořád chodil
kontrolovat hodiny. Sice se snažil učit latinu, kterou teď hodně zanedbával, ale vůbec mu to
nešlo. Isabela mu byla vším. Konečně bylo kolem páté. Musím vyrazit, abych tam byl do
šesti, pomyslel si Rafael. Pro sloužící to nebylo neobvyklé, že mladý pán jezdí tak často na
projížďky. Před zimou se pořád někde toulal a vždy se zdráv vrátil. Otec mu to dovoloval,
protože věděl, že by ho v hradu nezadržel. Naštěstí neznal pravý důvod posledních dvou
vyjížděk. Hrad byl sice krásný a nádherně zdobený, ale pro mladého člověka dosti nudný.
Rafael musel objevovat a poznávat nové věci, pouze tak se z něho stane jednou dobrý pán,
aby jej lid miloval.
posted by brambora @ 2:03 AM
<< Home