zase motala hlava. Rafael jí ale pevně držel, nikdy by mu neupadla. Muzikanti dohráli třetí
rychlý tanec. Na seznamu bylo několik pomalých. Muzikanti opět uchopili své nástroje a
začali pomalu hrát. Isabela se rozhlédla po pódiu. Taneční páry se přitiskly k sobě, rukama
se úplně objaly a rytmicky se pomalu pohybovaly. Isabela se rozpačitě podívala na Rafaela.
Rafael se na ní díval se vším klidem. Vyzařovala z něj upřímná vášeň. "Smím prosit?",
potichu se zeptal Rafael. Isabela kývla. Rafael jí pomalu uchopil za boky a přitiskl Isabelu na
svou hruť. Isabela byla o dost menší, takže si mohla sou hlavu o něj opřít. Objala ho pevně
rukama a zavřela oči. Oba se nechali unášet tou líbeznou hudbou. Isabela cítila, jak
Rafaelovi buší srdce a Rafael zas, jak Isabela dýchá. Ruce Rafaela jemňoučce laskaly její
dlouhé vlasy. Isabela cítila, cosi nepopsatelného i Rafael to cítil. Nemuseli nic říkat. Stalo se
to, co si rodiče nechtěli ani ve snu připustit. Taneční pár se do sebe zamiloval. Isabela
svedla hlavu a podívala se Rafaelovi do tváře. Rafael se na ní usmíval: "Jsi krásná, Isabelo.
Tancoval bych s tebou až do konce světa." "Já také, Rafaeli. Viď, že to neskončí?" Rafael
zavrtěl hlavou: "Nikdy."
posted by brambora @ 12:02 AM
<< Home