Tuesday, July 24, 2007

Že mě necháš být, když nepřijdu. Proto jsem tolik
plakala.", krásným hlasem řekla Isabela. Rafael se citlivě podíval na Isabelu. Její očka byla
ještě ubrečená a modrý plamínek pohasínal. Pod očima měla ještě několik slziček. Rafael
rukou Isabelu jemně pohladil po tváři. Isabela naklonila hlavu, líbilo se jí to. Rafael přivřel
ruku a s nataženým ukazováčkem jí pomalu přejížděl po spodních řasách. Sušil jí slzičky. Až
všechny setřel, ochutnal svůj ukazováček. "Jsou slané, jako moře v našem přístavu. Třeba
vzniklo právě se všech slz světa.", usmíval se Rafael. Isabela zavřela oči. Rafael jí objal
kolem krku a přiblížil se ústy k jejím očím. Horkým dechem foukal na její řasy. Bylo to
nádherný pocit. Všechen nářek byl ten tam a po slzičkách a starostech žádné památky.
Rafael Isabelu políbil na nosánek. Isabela nepatrně rozevřela ústa vzrušením. Rafael přitiskl
lehce svá ústa na její a něžně jí políbil. Isabela jako by tála. Rafael jí pomalu položil na seno.
A znovu jí políbil na ústa. Isabela mu vyšla vstříc se svými rty. Nikdy dřív nezažila takovou
slast. Rafael na ní lehce ulehl. Vzal její tvář do své ruky a na druhou jí políbil. Pokračoval v
polibcích k jejímu ušnímu lalůčku. Jemně jej stiskl zuby a políbil. Isabelou jako by zase projel
blesk, až se celá zachvěla. Rafael svou hlavou sjel na její krk a vášnivě jí ho sál. Isabela to
už nemohla vydržet, cítila snad tisíce mravenců po celém těle. Rukama chytila jeho hlavu a
políbila ho na ústa, byla tak rozvášněná. Jejich polibek byl intenzivní. Rafael jí znovu políbil
na ústa, až Isabela svá ústa více pootevřela. Rafael jemně povytáhl svůj jazyk a dotkl se její
jazýčku. Isabela trochu ztuhla, ale zjistila, že se jí to velmi líbí. Vyšla mu jazýčkem vstříc.
Trochu spolu laškovaly, až Rafael zcela přiložil svá ústa na její. Jejich sliny se spojily a jejich
ústa byla jako nerozdělitelný celek.