ramena a přitáhla ho na své tělo. Ucítila jeho hruť na svých prsou. Isabela zaklonila hlavu
rozkoší. Rafael jí nedal oddychu. Políbili jí prudce na ústa. "Íhahá!!", ozvalo se! Rafael sebou
trhl, jako by jím projelo tisíc jehel. "To je Aramis!", křikl Rafael. Isabela rychle přes sebe
přetáhla noční košilku. Rafael na sebe nandal v mžiku košili, vzal Isabelu za ruku. "Pojď,
půjdeme se podívat, co se děje.", pravil Rafael. Potichu otevřel dvířka seníku. Za plotem
viděl Aramise, jak okusuje dřevěný plot a snaží se dostat dovnitř. "Já toho koně zastřelím.
Nemůže být chvilku beze mě.", chytil se za hlavu Rafael. Isabela se ulekla: "Vzbudí matku!
Rychle. Zadrž ho!" Rafael na nic nečekal a rychle slezl po žebříku. Isabela jej také honem
následovala. "Sejdeme se za týden na tom palouku, v šest. Dobrá?", volal Rafael. "Dobře?
Měj se moc hezky.", políbila ho Isabela na rozloučenou a rychle utíkala k oknu. Rafael, jak
byl v ráži, přeskočil plot. "No, už mě tu máš. Ty můj kamaráde. Ty my ale provádíš věci.
Pojď, musíme zmizet.", nasedl na něj a rychle cválal pryč. Isabela mrštně jako kočka (a k té
neměla daleko) vyskočila do okna, rychle jej zavřela a lehla do postele. Za chvilku uslyšela
kroky po schodech. Otevřely se dveře od jejího pokoje. Byla to matka, která šla zkontrolovat
dceru, jestli spí. V Isabele byla malá dušička, ani se nehnula, snažila se předstírat spánek.
Matka k ní ještě přišla trochu blíž, ale když viděla, jak příjemně oddechuje. Ulevilo se jí, že
našla dceru na svém místě a spokojeně odešla. Isabela si oddychla. To teda bylo něco.
Ještě se pořád celá chvěla. Ale v duchu jí hřála myšlenka na milovaného
posted by brambora @ 1:28 PM
<< Home