kaamasutra

Isabela

byla druhý den jako vyměněná, už nebrečela a chvílemi se i smála. Mamka byla
šťastná, snad se jí to povedlo, toho panského kluka jí vyhnala z hlavy. Isabela jí pomáhala v
kuchyni a mamka jí k večeru svolila, aby si šla chvilku pracovat na zahrádku. Isabela byla
velmi ráda, že jí to mamka dovolila, milovala květiny. Ten den bylo velké horko a květinky si
vysloveně žadonily o to, aby je někdo zalil. Týden utíkal jako voda. Rafael se učil latinu,
Aramise nechal odpočinout a trávil většinu času v zahradách kolem hradu. Odpoledne vždy
poobědval s otcem. Často spolu mluvili o věcech, které by se měly změnit. Fréderic mluvil o
králi Ludvíkovi XIV., jeho politika se mu v určitých ohledech nelíbila a chtěl by některé jeho
zákony změnit. Poslal do Paříže svého vyslance, aby králi sdělil nové požadavky na zlepšení
přístavu, navíc se po zimě nevrátila jedna z obchodních lodí krále. "Vyslanec se má z
odpovědí od krále vrátit na konci srpna.", domluvil Fréderic. Rafael byl zamyšlený a koukal
do prázdna. "Chlapče, ty mě vůbec neposloucháš! Vypadáš, jako by jsi byl zamilovaný.",
smál se otec při obědě. Ani netušil, jakou má pravdu. Nebyl den, kdyby Rafael a Isabela na
sebe nemysleli. Rafael byl v tu chvíli myšlenkami u ní. Co asi dělá? Snad jí moc mamka
nehoní. Už abych jí viděl.

posted by brambora @ 2:20 AM