doma.", řekla mamka. "Ano, budu.", políbila mamku a odešla z domu. Cesta pěšky do lesa
trvalo déle než na Aramisovi. Bylo trochu po šesté, když Isabela došla do lesa. Našla
travnatou pěšinku a pospíchala na palouk. Snad tam bude, pomyslela si. Za chvilku zahlédla
Aramise, jak právě večeří trávu kolem stromu, za tu dobu co tam byl přivázaný, ji spásl
pořádnou kupu. Rafael ležel na trávě na břehu potoka. "Rafaeli!", zavolala Isabela. Rafael
vyskočil, jako zajíc. "Isabelo! Ten týden byl ale dlouhý.", běžel Rafael k ní. Chytil jí do své
náruče, trochu jí nadzdvihl a otočil se s ní jednou dokola. Oba se smáli. Pak jí postavil na
zem a dlouze se políbili. "Také jsem se na tebe už moc těšila.", řekla Isabela. "Něco jsem ti
přinesl.", tajuplně řekl Rafael. Isabela zvědavě nadzvedla obočí. Rafael utíkal na břeh a vzal
ze země zabalený papír. "Je to vzácnost.", řekl. Isabela šla k němu na břeh a posadila se na
trávu, byla po té dlouhé cestě trochu utahaná. Rafael si k ní přisedl a podal jí papír. Isabela
opatrně rozbalila papír.
posted by brambora @ 1:34 PM
<< Home