Budu jí opatrovat jako oko v hlavě. A teď, pojeďme.", vzal Rafael Isabelu za ruku a pomohl jí
na Aramise. "Tak Aramisi, pomalu, nesež můj poklad.", řekl Rafael, odvázal uzdu od stromu
a kráčel vedle Aramise. Byla už velká tma, chtěl mít jistotu, že z lesa vyjedou v pořádku. Až
vyšli z lesa, posadil se Rafael za Isabelu a Aramis začal klusat k vesnici. Před vesnicí sesedli
z koně. "Tak dobrou noc, ženo.", řekl Rafael. Isabela se usmála: "Dobrou noc, Hřebče.
Dobrou noc, i tobě Aramisi. Koníčkové, už se na sebe nezlobte!", přikázala jim Isabela. "Ty
klisno, ty dračice.", políbil jí na rozloučenou Rafael. "Měj se moc hezky, lásko. Už teď mi moc
chybíš.", řekl Tonda.
Bylo něco po desáté hodině večer, když se Rafael dostal domů. Isabela už před půl hodinou
usla, byla z dnešního dne náležitě vyčerpána. Její matka nic nepoznala a šla také klidně
spát. Rafael uvázal Aramise a popřál mu dobrou noc. Šel si lehnout do svého pokoje. Pod
kabátem měl schovanou orchidej, aby jí nikdo neviděl. Rafael totiž nikdy ještě domů
nepřinesl žádnou květinu, takže by to vypadalo až moc nápadně. Když vešel do svého
pokoje, přemýšlel, co s tím kvítkem udělá. Jen tak ho tady položit nemůže, našla by jej
chůva. Navíc by tu brzo uvadl. Opřel se o stůl a přemýšlel. Pak dostal nápad. Na stole měl
několik knížek, zkusím jí vylisovat. Zachovám tak její krásu a zároveň jí ukryji. To je nápad,
ale do které? Takovou, kterou mám jen pro sebe a hodně jí používám. Podíval se po
knížkách. Jeho oči zabrousily na Bibli. Ta bude nejlepší. Zlomil stonek dva centimetry pod
květem a květ vložil do Bible, tak aby byl krásně rozprostřen. Pak knihu zatěžkal dalšími
knihami, rozestlal si postel a zalehl. Byl po dnešním dnu také velmi vyčerpán.
posted by brambora @ 12:16 AM
<< Home