Ale nemohl
se přeci jako chlap nechatzahanbit. "Dáš mi pusu na přivítanou?", žadonil Rafael. "No, byl jsi na mě ošklivý. Tak pouze
jednu, víc ne!", trochu uraženě řekla Isabela. Rafael se k ní naklonil a dal jí hubičku, ale
zároveň rukou sebral věneček z její hlavy. "Dej ho sem! Dal mi moc práce! Jsi jako malej!",
křičela na něj Isabela. "Jenom tak Ti ho nedám. Musíš si mě chytit!", začal utíkat Rafael.
"Rafaeli! No počkej!", rozběhla se za ním Isabela. Isabela honila Rafaela po celé louce.
Rafael vždy udělal elegantní kličku, byl rychlý jako zajíc. "Rafaeli, ty bídáku. No tak, stůj!",
nadávala Isabela. Rafael přeskočil potok. "Musíš sem přeskočit, pak Ti ho dám.", smál se
Rafael a točil s věnečkem na prstě. "Tam nedoskočím, je to moc daleko.", pořád rozezleným
tónem říkala Isabela. "Tak ho nedostaneš!", smál se úšklebně Rafael. "Ty jeden! Počkej!",
křikla Isabela a skočila. Nebyla vůbec rozběhnutá. Rafael už podle toho jak vyskočila, se
hrozně lekl. Jeho srandičky byly hned ty tam. Rychle se nahnul nad potok a chytil rukama
Isabelu, nechtěně pustil věneček. Nestačil ale Isabelu zachytit úplně. Jednou nohou spadla
do vody a trochu si jí o kameny odřela. "Áuuu. Vidíš, co děláš!", brekem odvětila Isabela.
posted by brambora @ 1:20 PM
<< Home