nevidí a utrhl jednu červenou růži. Schoval si jí pod vestu. Ovšem nevěděl, že ho úplnou
náhodnou pozorovala z okna paní Anna. Doslova jí to udivilo, k čemu by asi pan Rafael
potřeboval trhat květinu? To je jasné, nějaké slečince. Najednou ztuhla Anně krev v žilách,
snad se pro Boha pan Rafael nezamiloval do nějakého venkovského děvčete? To by byla
hrozná rána. Takovou věc si nemůžu nechat pro sebe, to je příliš velké tajemství. Nevydržím
to, musím něco říct panu Frédericovi, třeba synovi domluví. Pozorovala jsem teď na
Rafaelovi určité změny, to je určitě zamilovanost. Pořád dokola bloumala Anna. Musím s tím
něco udělat, musím s tím něco dělat…
Rafael zabočil z aleje doprava, za nedlouho se dostal na kraj louky. Kolem louky protékal
potůček, který vytékal z lesa, kde se Rafael a Isabela poprvé milovali. Na louce rostly hlavně
sedmikrásky a spousta pampelišek. Na druhé straně už viděl sedící Isabelu v trávě. Rafael
na nic nečekal a rozběhl se k ní. "Isabelo!", volal už z dálky. Isabela se otočila za hlasem a
rukou na Rafaela mávala. "Co to děláš?", ptal se Rafael, když k ní doběhl. "Viji si věneček.",
hrdě řekla Isabela a dovázala poslední sedmikrásku do věnečku. Rafael trochu pozvedl
obočí a ušklíbl se: "A na co Ti to bude?" "No jo, chlap.", ušklíbla se Isabela: "Chtěla jsem se
Ti líbit." Posadila si věneček na hlavu Isabela. Bílé kvítky na jejích tmavých vlasech vypadaly
tak nádherně, skoro jako víla, pomyslel si Rafael.
posted by brambora @ 1:36 AM
<< Home