chytil.
To ale byl už Rafael za dveřmi a slyšel vyděšený hlas Isabely. Prudce otevřel dveře a uviděl,
co se stalo. "Okamžitě pane pusťte tu ženu!", tvrdě řekl. Pier dalšího návštěvníka nečekal,
vyděsil se a pustil jí. Než stačil vyndat svůj kord. Rafael se na něj vrhnul a už se váleli po
zemi. Začala rvačka, Isabela na nic nečekala a rozběhla se za stráží ven na chodbu. "Za to
zaplatíte!", v rvačce říkal Rafael a ubalil mu jí pěstí. "To si vypijete!", sykl Pier. "Nechte toho
ve jménu krále! Jste na hradě!", ohromným hlasem zakřičela stráž, kterou přivedla Isabela.
Uchopili prudce oba rváče a roztrhli je od sebe. "Dobrá, vyřídíme si to jinde.", křikl Pier: "To si
zodpovíte. Urazil jste mě, pane…" "Rafael, Rafael de Egrevill. Vy prase!", křikl Rafael. Pier
se na něj chtěl opět vrhnout, ale stráž ho pevně držela. "Nikdo nesmí urazit Piera de
Moursauf. Vyřídíme si to jinde! Čestně jako gentlemani. Vyzívám Vás na souboj. Tady před
všemi svědky. Zabiju Vás!", řekl zlostně Pier. Rafael takovou výzvu nečekal, nikdy se s
nikým ještě nebil. Ale nemohl se nechat zahanbit. "Přijímám!", odvětil vzpurně. "Dobře! Tak v
neděli ráno. V aleji Louvru! Sbohem, pane!", vyškubl se ze sevření stráží, pohlédl pyšně na
Isabelu, poklonil se hlavou a odešel středem dveří. "Puste mě!", křikl na stráž Rafael. Isabela
seděla u Charlotty a pomáhala jí vstát. Charlottě tekla trochu krev ze rtu, trocha kapek krve
ulpěla na parketách. Jinak byla celkem v pořádku. Isabela kývla na stráž, aby odešli.
Stráž vyšla ze dveří a na chodbě ještě zahlédla odcházejícího Piera. Pier vztekle odcházel z
hradu a zamířil do svého domu v podhradí. Cítil se velmi potupený a chtěl okamžitě Rafaela
zabít. Za všechno mu zaplatí, dumal Pier. Ale co když mě při čistém souboji zabije? To
nemůžu dopustit. Musím se nějak pojistit. A vešel do svého domu. Pak ho to napadlo.
Zavolal na sloužící. Za chvilku přišel Lois a Eugen. "Co si přejete, pane?" "Vezměte ještě
alespoň dva chlapy a běžte si stoupnout pod schody. Schovejte se tam a vyčkejte, až půjde
mladý muž v černých hedvábných šatech. Říkají mu Rafael. Urazil mě hrozným způsobem.
Zabijte ho!", chladnokrevně řekl Pier. Ve sloužících hrklo, ale byli stejně krutí jako Pier. Vrána
k vráně sedá. Přikývli mu na souhlas, vzali si kordy a šli se na Rafaela připravit.
Rafael koukal na Isabelu a chtěl jí pomoct se Charlottou. "Rafaeli, nech jí být. Zvládnu to
sama.", zlostně řekla Isabela a pomohla Charlottě vstát. "Isabelo, jsem hrozně rád, že tě
vidím, má lásko." a chtěl jí políbit. "Nech mě být, Rafaeli.", odstoupila od něj kus Isabela.
"Isabelo! Co se děje?", dostal strach Rafael, nechápal její počínání. "Co se děje?! To se ptáš
ty mě?! Před chvilkou mě tu málem znásilnil! A ty se najednou objevíš, vůbec o tobě takovou
dobu nic nevím, Rafaeli. Co si myslíš, že udělám?", smutně mluvila Isabela. "Otec mě poslal
na studia, chtěl mě od tebe odloučit. Isabelo, pořád tě miluji jako tenkrát…", říkal jí Rafael. "A
jak ti mám věřit, Rafaeli?
posted by brambora @ 4:05 AM
<< Home