říkala matka. Dostal jsi, co jsi chtěl a opustil mě. Nechal jsi mě samotnou a klidně jsi odjel.
Srdce mi mohlo puknout. Slíbil jsi mi, že přijdeš. Čekala jsem na smluveném místě ještě
celou noc….", začala Isabela plakat. "Pro mne to bylo hrozné, věř mi! Přece jsem Ti poslal
dopis, kde jsem Ti to vysvětloval. Nikdy bych tě neopustil, ale nemohl jsem nic dělat!", chtěl jí
chytnout do náručí a utěšit. "Nešahej na mě! Nic jsem od tebe nedostala! Nevěřím ti. Teď už
ti nevěřím…Moc si mi ublížil…..Běž pryč, nechci tě vidět….", utíkala v breku k oknu Isabela.
"Isabelo! Co to povídáš? Pojď sem. Miluji tě celým svým srdcem, pracoval jsem, abych tě
uživil. Pak bych pro tebe přijel." Isabela stála u okna a brečela do kapesníku. "Pane,
odejděte! Teď na to není vhodná chvíle.", řekla Charlotta a pomalu otevřela dveře. "Isabelo,
řekni něco!", začal vzlykat i Rafael. Isabela se podívala z okna a dál brečela. Charlotta
Rafaela jemně chytla za rameno a naznačila mu, aby odešel. Rafael nevěděl, co mě dělat, ta
dýka v srdci bolela hrozným způsobem. Musím tomu dát čas. Isabela se musí uklidnit, vše je
jinak než si myslela, snad to pochopí. Snad mi uvěří. Snad mě ještě miluje. Rafael odešel.
To vše vzniklo kvůli Anně, která nedoručila dopis. Nebylo to ale její vinnou. Sluha Jean je
tajně poslouchal za dveřmi, když Rafael se s Annou domluvil, že Isabele napíše dopis. Po
odjezdu Rafaela jí dopis sebral přímo Fréderic, kterému to Jean okamžitě vyštěbetal. Isabele
nikdy ta důležitá zpráva od Rafaela nepřišla. Isabela byla úplně zoufalá, někdy měla pocity,
že sebevražda by byla nejlepší řešení :-( Nakonec se s tím trochu naučila žít.
Isabela se dívala z okna a dál brečela. Vždyť konečně viděla Rafaela, kolikrát ho už v duchu
oplakala a hodněkrát proklela.
posted by brambora @ 4:16 AM
<< Home