kaamasutra

Rafael

přišel domů a šel do svého pokoje. Chtěl si číst knížku, ale než stačil dosednout na
židli. Ozvalo se zabouchání. "Dále!", řekl. Do pokoje vstoupil Jean "Pane Rafaeli, váš otec by
chtěl s Vámi mluvit.", řekl vážně Jean. "A co mi chce, Jeane?", váhavě se ptal Rafael. "To
nevím, pouze mě za Vámi poslal. Je v knihovně. Prosím buďte tak laskav a následujte mě.",
opět necitelně řekl Jean a vyšel kousek z pokoje. "Tak dobrá.", ušklíbl se trochu Rafael.
Položil knihu a šel za Jeanem. Jean Rafaeli otevřel dveře do sálu knihovnu. "Prosím, pane."
"Děkuji, Jeane." Zavřel Jean za ním dveře. Otec seděl u psacího stolu na kraji sálu. Rafael si
vzal židli od vedlejšího stolu a posedil se naproti otci. "Otče, co se stalo? Proč se mnou
chceš najednou mluvit?", váhavě se ptal Rafael. "Rafaeli. Nikdy jsem nechodil kolem horké
kaše. Řeknu Ti to přímo. Chodíš s nějakou dívkou z vesnice?", silným hlasem řekl otec. V
Rafaelovi doslova hrklo, jako by jím projela dýka. Otec už jenom z jeho reakce viděl, že
uhodil hřebíček na hlavičku. Rafael mlčel, v hlavě mu prolétlo snad tisíc myšlenek. "No tak,
chlapče. Odpověz mi. Nikdy jsme neměli před sebou tajemství. Máš nějaké děvče?", řekl
tvrdě otec. Rafael nemohl otci lhát, nikdy by si to k němu nedovolil. Ale věděl, když se to otec
dozví, může se stát cokoliv. Nevěděl, jak otec zareaguje. Rafael svěsil hlavu a potom přikývl.
"Ach, ne. Tak je to pravda.", žalostným hlasem řekl otec. "Cos to udělal, Rafaeli? Jsi Egrevill.
Uvědomuješ si, cos způsobil?", hlasitě se na něj obořil otec a tvrdě bouchnul rukou do stolu.
"Otče!", ozval se hlasitě Rafael.

posted by brambora @ 11:43 PM