Už uběhlo několik jarních dní. Byla opět sobota ráno. Po Gerardovi ani památky, nikde se
neobjevil. Rafael snídal u stolu v kuchyni. Kuchyň a vlastně už celý dům byl zcela opraven a
dobře zařízený. Rafael s Paulem měli svůj druhý domov. "Chutná vám snídaně, pane
Rafaeli?", ptal se Paul. "Ano, Paule. Je výborná.", odvětil mu mile Rafael. "Zapomněl jsem
vám to včera říct. Slyšel jsem na náměstí, když jsem šel nakoupit, že král Ludvík se dnes
vrací z Versailles do Louvru. Má přijet s kočárem a s celým jeho doprovodem dnes do
Paříže.", pravil Paul. "To je skvělé, Paule. Konečně mohu požádat o audienci. Snad Ludvík
přijme otcovy požadavky. Hrozně bych rád viděl, jak přijíždí.", říkal Rafael. "To není problém.
Také bych to rád viděl. Už jsem o tom přemýšlel. Většina lidí ho bude vítat přímo v Paříži, ale
já si myslím, že tam bychom ho špatně viděli. Lepší bude, když půjdeme až na kraj města
někam, kde bude dobrá vyhlídka u cesty. Co říkáte, pane Rafaeli?", ptal se Paul. "Výborně.
Vyrazíme. Uvidíme krále!", souhlasil Rafael. Oblékli se, Paul zamkl vchodové dveře a
společně vyrazili na severní okraj Paříže.
Za několik hodin došli až na okraj Paříže. Bylo plno lidu v ulicích. Obchodníci prodávali
vlaječky. Lidé se prali o nejlepší výhled. Mušketýři jako policisté zabraňovali lidem vstoupit
na silnici, kterou měl projet král. Blížilo se poledne a každou chvilku měl průvod přijet. "Pořád
je tu moc lidí na můj vkus.", říkal Paul. To už téměř vyšli z Paříže. Kolem cesty na jedné
straně byly travou zarostlé kopce a na druhé straně menší skály. "Podívej se támhle nahoru.
Z té skály by byl dobrý výhled a není to vysoko.", řekl Rafael Paulovi. Paul se rozhlédl kolem
a zahlédl malou pěšinku, která vedla za zadu na skálu. "Vylezeme tam. Polezte, pane.",
odvětil Paul. Rafael přikývl a lezli po pěšince nahoru na skálu. Za nedlouho byli nahoře. Před
nimi se odkryl nádherný pohled. Rafael se podíval doprava, byla vidět celá Paříž. Pod nimi
vedla cesta, za kterou se rozprostíraly travnaté kopce, do kterých se opíralo slunce. Na
obloze se pohybovalo několik mráčků. Ze spodu skály bylo slyšet jásání Pařížanů. Rafael se
podíval do dálky na cestu. "Podívej, Paule! To je průvod!", zakřičel Rafael. V dálce po cestě
jely povozy.
posted by brambora @ 9:29 AM
<< Home