usmála, přikývla a poděkovala. Spokojeně odešla. Rafael cítil nádherný pocit u srdce, bylo
úžasné někomu pomoci. Konečně mohl využít svých vědomostí. Marbouty měl pravdu, není
nic krásnější než pomáhat lidem. "Buch Buch!!", ozvalo se na dveře. Marbouty zařval:
"Dále!!" Dveře se otevřely a do místnosti nakoukla hlava s čepicí policisty. Čepice měla
červenou barvu s modrým proužkem. Někteří mušketýři sloužili jako tehdejší policisté. Nosili
červený oblek s modrými proužky. "Máme tu jeden naléhavý případ!", nahlas hovořil
policista. "Pojďte dál.", vyzval je Marbouty. Do místnosti vešli dva policisté, mezi nimi rukama
drželi bezvládné tělo muže. "Našli jsme ho v parku při běžné pochůzce. Ležel na zemi u
lavičky, která byla potřísněna kapkami krve!" Pomalu jej pokládali na chirurgický stůl. "Ach,
můj Bože!!! To je Gerard!!!", nahlas zakřičel Rafael a vrhnul se k němu. "Vy ho znáte?", divili
se policisté. "Ano, je to náš student.", říkal Marbouty. "A můj nejlepší kamarád.", dodával
Rafael. "Profesore Marbouty, pomožte mu!", žadonil Rafael. "Běžte teď ven.", vyzval policisty
Marbouty. Oni kývli a zavřeli za sebou dveře.
posted by brambora @ 12:35 AM
<< Home