uším. Tohle je opravdu jeho pán Rafael? Včera jen dřepěl na židli a dneska mu pomáhá? A
nejen to, Rafael za chvilku sám začal uklízet další věci. Paul na něj koukal jako uvytržení. Co
zavinilo takovou proměnu? Rafael si vzal k srdci slova profesora Marboutyho. Konečně chytil
svůj osud za pačesy.
Ráno Rafael společně s Gerardem řekli před třídou v posluchárně profesorovi o zajímavém
úkazu v hospodě. Študáci se začali smát. Profesor je ztišil: "Nejste na pastvě, tohle je
univerzita. Ticho!" Všichni zmlkli. "To je velice divné. Normální člověk nemůže z fyzického
hlediska takto vysoko vyskočit. A ten pád z výšky. Slýchával jsem o tom, že opilci většinou
přežijí všemožné pády. Ale tohle? Divné.", na chvilku se odmlčel profesor: "Pánové a
nepopíjeli jste také?" "To jenom jedno pivo, pane profesore.", říkal Gerard. "To muselo být
aspoň s rumem.", smál se pod vousy profesor. A třída se opět rozesmála. Profesorovi trvalo
už déle, než jí znovu zklidnil. Posadil oba studenty a začal vypravovat novou látku, k tomu
záhadnému člověku se už více nevrátil. Den se pomalu nachýlil k večeru a Rafael šel opět
pomáhat Paulovi s domem. Paul seškrabával zbylou omítku, brzy začnou natírat.
Dny rychle ubíhaly a Rafael s Gerardem se docela dobře skamarádili. Rafaelovi se zdálo, že
Gerard se trochu zklidnil, asi poprvé v hospodě chtěl před ním předvést, že je velký frajer.
Začal ho mít docela rád, byl vtipný a měl dobré nápady. Sice učení mu moc nešlo, ale
kriketu, kopané, v plavání vynikal neuvěřitelným způsobem. Rafael také musel pomáhat
profesorovi Marboutymu. Nejdříve se s ním scházel v kabinetě a profesor mu vysvětloval
první pomoc a ukazoval řadu knížek, které pak Rafael musel doma celé přečíst a profesor ho
pak z toho zkoušel. Ve večerních hodinách pomáhal Paulovi. Napřed spolu malovali, pak
opravovali střechu, okna, podlahu a mnoho dalších věcí. Na domě bylo práce jako na
kostele.
posted by brambora @ 4:01 AM
<< Home