tenhle Gerard, myslel si Rafael. "Tak si připijem!", pozvedl číši Gerard. Rafael si jí také vzal.
"Na doktory!", křikl nahlas Gerard a sklenicí prudce cinkl o sklenici Rafaela. Až jí málem
Rafael rozlil. Pak s ní bouchl o stůl a zhluboka se napil. Rafael pivo také ochutnal, už dlouho
ho neměl. Musel uznat, že takové dobré ještě nepil. "Ách, výborné. Co říkáš, kámo?", ptal se
Gerard. Rafael mu přikývl. "Kde jsme skončili?…Jo, ta holka, co je nejkrásnější na světě. Má
jméno?", vyzvídal Gerard. Rafael chvilku váhal, jestli mu to má říct, ale Gerard jí nikdy
nepotká, takže proč ne. "Ano, Isabela.", důstojně řekl Rafael. "Tak Isabela. Pěkné jméno. Je
to blondýna?", ptal se Gerard. "Ne, není. Má krásné tmavé dlouhé vlasy. Jsou jako….", chtěl
mluvit dál Rafael. "To si nech pro sebe. Nejhezčí ženy jsou blondýnky. Takovou nějakou
Isabelu si strč za klobouk.", ušklíbl se Gerard a zhluboka se napil piva. Rafael by nejraději
vyskočil a jednu mu praštil, takhle mluvit o Isabele. Zachoval si chladnou hlavu. Ani ta facka
od Nicol nepomohla, tohohle člověka jen tak nic nezmění. Nemá to cenu, říkal si Rafael. A
chtěl se také napít piva.
posted by brambora @ 11:31 PM
<< Home