Rafael de Egrevill." Potřásli si rukou. "Chtěl jsem, aby šli kamarádi se mnou na pivo, ale mají
dnes jinou zábavu. Ty bys mi mohl koupit jedno pivko, když jsem ti pomohl, ne? Nemáš
chuť?", ptal se Gerard. "Jo. To bych moh. Jsem ti dlužný. A kam půjdem?", řekl Rafael.
"Skvělý! Je to tady kousek za rohem. Jmenuje se to La Rose.", říkal Gerard. "Tak jo. Jdem
na pivo. Aspoň to tady trochu poznám.", řekl Rafael. Přešli kousek náměstí a zabrousili hned
do první uličky vpravo. Na domu bylo napsáno: La Rose.
Hospoda byla po schodech v prvním patře. Hospodu tvořila jedna velká místnost. V místnosti
stálo asi 12 stolů, u kterých bylo téměř plno. Štamgasti hlasitě zpívali a na volném
prostranství se tancovalo. K tomu hrál starý bělovlasý člověk na housle. Zábava byla v plném
proudu. "Pojď sedneme si támhle do rohu.", řekl Gerard. Rafael si odložil vestu a sedli si
naproti sobě. "Tak jak jsi dlouho v Paříži?", ptal se Gerard. "Od včera!" "No to je teda dlouho!
Já už tu trávím druhý rok. Minulý rok mě vyhodili ze školy, ale pokouším se o to znovu. Snad
mi to tentokrát vyjde.", řekl Gerard. "Odkud jsi?", ptal se Rafael. "Narodil jsem se v Lyonu.
Má rodina tam stále žije. Nežijí si špatně. Můj otec začal chovat před 15 lety dobytek a
docela mu to vynáší. Chtěl, abych se staral také o dobytek, ale matka s tím nesouhlasila.
Říkala, že když máme šlechtický titul, zasloužím si lepší práci, než je pasení krav. Otec s tím
nakonec souhlasil a tak jsem skončil tady u řezníků. Tak občas tady říkáme doktorům.",
povídal Gerard. Rafael ho poslouchal, ale občas vždy jedním okem kouknul, co se děje na
place. Nějaký chasník tam pěkně proháněl v kole pěknou černovlásku. Občas si musel otírat
pot z čela. Rafaelovi se zastesklo, vzpomněl si na to, jak tenkrát tančil s Isabelou. Co teď asi
dělá?
posted by brambora @ 12:10 AM
<< Home