podle lidí, co si o tobě myslí. To už poznáš sám.", řekl profesor. Rafael byl šťastný. Poprvé
po dlouhé době cítil v sobě vnitřní klid. Našel cestu, jak se postavit na své nohy. "Pokusím se
Vás nezklamat, pane profesore. Budu váš asistent.", podal ruku Rafael Marboutymu. "Jsem
rád, že jsem vám mohl pomoci. Bude z vás dobrý student, Rafaeli. Zítra se uvidíme ve škole.
Dnes už běžte. Nashledanou.", skončil Marbouty. "Zítra nashledanou, pane profesore.",
usměvavě se rozloučil Rafael.
Rafael sešel po schodech a vyšel z hlavních dveří univerzity. Bylo něco po 5 hodině, na
náměstí bylo opět rušno a slunce se opíralo do kamenných kostek chodníků a silnic. Před
dveřmi na schodech stálo několik studentů a vedli hlasitou diskusi. Než ale k nim stačil dojít,
viděl, jak se loučí a odcházejí. Před dveřmi zůstal stát akorát ten bloňdák, co mu poradil při
přednášce. Rafael neváhal a šel k němu. "Ahoj! Ještě jednou dík, za tu pomoc.", řekl Rafael.
"To nic nebylo, kámo. Jmenuji se Gerard de Musset." a podal Rafaelovi ruku.
Labels: c
posted by brambora @ 12:51 AM
<< Home