začali zavírat oči, ale neměl si kam lehnout. Hold nějak přespím na tvrdé zemi a lehl si na
zem. Přeci nebudu přemlouvat Paula, aby mě dal matrace. Zachumlal se do klubíčka a
snažil se usnout. Ale nešlo to. Bylo to velmi tvrdé a po zemi byla i celkem zima. Musím se o
to nějak pokusit, trval Rafael na svém. Za delší dobu se mu povedlo trochu usnout. Ale
nebylo to dobré spaní, pořád se probouzel a celé tělo ho bolelo. Kolem páté ráno už nemohl
spát, vstal a chodil po pokoji. Pod očima měl kruhy jak vozy. To teda byla noc. Ale musím to
vydržet. Musím být silný. Třásl se trochu zimou Rafael.
Kolem šesté otevřel dveře Paul. "Dobré ráno. Měl byste se alespoň nasnídat, pane. Za
chvilku budete muset vyrazit do školy.", klidným rozvážným hlasem řekl Paul. "Dobrý, Paule.
Nechci snídat. Jděte pryč.", přikázal mu Rafael. "Tak dobře, pane. Ale tímto způsobem se
daleko nedostaneme.", smutně odvětil Paul a zavřel dveře. Čas pomalu utíkal a Rafael
musel jít do školy. Vzal si ze zavazadla malý batoh, několik papírů, inkoust a brka. Trochu si
promnul oči a otevřel dveře. Paul na něm viděl únavu z noci, ale nic neříkal, začal pomalu
uklízet nepořádek. Rafael sešel po schodech a šel pěšky směrem na náměstí. Brzy dorazil k
univerzitě. Hlavní dveře byly otevřené dokořán a přicházelo mnoho studentů.
posted by brambora @ 10:33 PM
<< Home