zjistil. Posílá mě na studia do Paříže. Nevím, co mám dělat. Sám se zatím nedokážu o tebe
postarat. Za nějaký čas se nějak v Paříži uchytím a budeme moci spolu žít. Zřeknu se titulu.
Vezmu si tě. Počkej na mě nějaký čas. Určitě pro tebe pošlu. Isabelo, miluji tě. Sbohem, má
lásko. Rafael." Dopsal poslední slovo a vyhrkly mu slzy z očí. "Anno!", za chvilku zavolal.
Nepozorovaně předal Anně dopis. Anna pohlédla na Rafaela a usmála se, potom se
podívala na Jeane, řekla: "Phe." A odešla pryč. "Jeane, pomoz mi sbalit zavazadla,
odjíždím.", pravil statečně Rafael. Konečně se trochu vyrovnal s osudem.
Bylo něco po odpoledni, před hlavním vchodem stál už povoz. Sluhové naložili Rafaelova
zavazadla. Ve dveřích stál otec s Paulem a před nimi Rafael. Vzadu pokukovala Anna, aby
slyšela každé slůvko. Otec promluvil první: "Synu, vím, je to těžké. Ale rozhodl jsi se
správně. Za nějaký čas pochopíš, že to bylo nejlepší rozhodnutí. Tady máš ode mne dopis
pro krále, jsou v něm všechny požadavky, které jsou pro náš přístav velmi důležité. Opatruj
ho dobře. Je to pro tebe velká čest, chlapče. Začátkem jara máš zařízenou audienci." Podal
otec list s pečetí Egrevillů Rafaelovi. Rafael list převzal a poklonil hlavou. "Paule, tady máš
dopis pro rektora univerzity.
posted by brambora @ 10:49 PM
<< Home