nekoukám na to, jestli jsem Egrevill. Já hodnotím lidi podle toho, jací jsou. Podle jejich činů.
Otče, já jí miluji a nedokážu žít s jinou!", smutně říkal Rafael. "Ach Rafaeli, jsi tak mladý a
nerozumný. Kdo je to?", zklidnil svůj hlas i otec. Rafael opět svěsil hlavu: "Isabela
Viscontiová." "Cože!! Dcera našeho sluhy???", začal opět zuřit otec. "To nemyslíš vážně!
Pan Visconty je sice jeden z mých nejlepších sluhů, ale je to pouze sluha!", křičel na celou
knihovnu otec, až to bylo slyšet celým hradem. Rafael neodpovídal. "Běž do svého pokoje
Rafaeli. Nehneš se z domu ani na krok, dokud nevymyslím co s tím.", smutným hlasem řekl
otec. "Ale, otče….", říkal Rafael, ale otec ho přerušil: "Běž do svého pokoje, Rafaeli." Rafael
bouchnul do stolu stávaje ze židle. S ním není rozumná řeč, nadával na otce v duchu. Rafael
vyšel ze dveří a trochu s nimi prásknul.
posted by brambora @ 1:06 AM
<< Home