to opravdu velké město, to zakrátko poznáte sami. Nejbližší domy k pronajmutí jsou v ulici
Marvevil, je to východním směrem z náměstí, není to daleko. Nemůžete to minout. Zkuste se
tam optat. A co se týče výuky, dnes je pondělí ráno. Pokud se stihnete dnes ubytovat, není
důvod, proč nepřijít již zítra do školy. Budeme se na vás těšit.", podal rektor ruku Rafaelovi.
Rafael mu potřásl rukou. Paul Rafaelovi otevřel dveře a chtěli odejít. "Málem bych zapomněl,
vyplňte prosím ještě tento list, je to záznam o studentovi lékařské fakulty.", omlouval se
rektor. Rafael tedy ještě vyplnil papír, v duchu cítil, jak jej tento list vnitřně zavazuje a vůbec
se mu to nelíbilo. Musím toho co nejdříve nechat. Kdyby tak rektor věděl, jak jsem byl k tomu
donucen. Rektor založil papír do spisů a ještě jednou se s Rafaelem a Paulem rozloučil.
Venku Paul říkal: "Je to velmi laskavý člověk, pane Rafaeli. Udělal jste dobře." Rafael se na
něj podíval: "Nejsem si jist, Paule. Za jiných okolností možná. Raději pojďme najít Marvevil."
Kočár z náměstí vyjel východní stranou a zamířil do Marvevil. Domy okolo kočáru se
změnily, spíše připomínaly staré ruiny. "To je Marvevil, Jeane?", ptal se nedůvěřivě Rafael.
"Bohužel ano, pane. Máme málo peněz. Nic lepšího si nemůžeme dovolit. Váš otec nechce,
abyste se naučil rozhazovat.
posted by brambora @ 11:13 PM
<< Home