hlavě, tak neudělejte žádnou hloupost. Nechcete mě přeci dostat do problémů?", ptal se
silným hlasem Paul. Rafael cítil z jeho slov, jako kdyby měl svázané ruce. Paul je velmi
oddán otci. S ním jenom tak nepohnu, navíc by to jistě řekl otci. Nevím, co mám dělat. Zatím
rozhodně musíme najít nějaké ubytování. "Dobře, Paule. Nebudu ti dělat problémy.
Vystupme a najděme náš nový domov.", odvětil Rafael. Společně vystoupili z kočáru. Ulice
byla zatuchlá a po zemi se válelo mnoho odpadků. Domy bylo oprýskané a zašlé. Téměř
celý den prohledávali domy v Marvevil, až konečně na pravé straně nalezli jeden, který
nevypadal zase až tak hrozně. Sice byl oprýskaný, ale konstrukce vypadala stabilně. Pod
ním byla velká cedule: Na prodej a adresa firmy na náměstí, která asi zařizovala prodej. "Tak
jdeme.", řekl Paul a zabral za dveře. Dveře se skřípotem otevřely a spadlo trochu omítky z
futra dveří. "Hrůza.", řekl Rafael. Vešli dovnitř. Na stěnách byly pavučiny a místy chyběla
omítka, stěna byla obnažená a vyčnívaly z ní cihly. Nacházeli se v malé místnůstce. V rohu
byla vidět police na boty. Za schody byl špinavý, ale funkční záchod spojený s koupelnou.
posted by brambora @ 1:45 AM
<< Home