vidět náměstí a mnoho věžiček kostelů a bohatých domů. K nebi stoupal dým z komínů a byl
ticho. Rafaelovi se začalo stýskat po domově. Myslel na svůj pokoj, na zahradu, stáje a
Aramise. Podíval se do své tašky a prohlížel si své věci. Vzal i knížku latiny a prohlédl si
nějaké staré lekce. Cítil, jak vše bylo dřív nádherné. Potom vyndal i Bibli, která ležela hned
vedle. Otevřel desky, na světlo se odkryla vylisovaná orchidej. Rafaela píchlo u srdce. To je
přeci náš kvítek, málem bych na něj úplně zapomněl. Mám alespoň nějakou vzpomínku na
Isabelu. V hlavě se mu vybavila slova Isabely. Všechny jeho další myšlenky vedly k Isabele.
Co asi dělá? Dostala ten dopis? Určitě ano, Anna je zodpovědná. Jak to vůbec všechno
vyřeším? Musím co nejdříve se postavit na svoje nohy. Začnu pracovat. Zítra se nějak
podívám do školy, ale pouze jenom tak na oko a začnu hledat zaměstnání. Isabela sice
zatím nebude na mě pyšná, sotva se uživíme, ale časem to určitě bude lepší. Nepotřebuji
otce, nepotřebuji titul.
posted by brambora @ 12:45 AM
<< Home