přemýšlení přerušil opět Paul: "Tak uklízejte. Musím jít." A Paul odešel. Rafael kopl vztekem
do židle, která ležela obráceně na stole, až odlétla do rohu. To snad není pravda! Nejdřív mě
odvezou z Egrevillu a teď tohle. To je zlý sen. Přišel k židli, otočil jí a posadil se. Žádný Paul
mi nebude poroučet, co mám, či nemám dělat. Dal si ruce do kapes a čekal až se Paul vrátí.
Začalo se pomalu stmívat a Rafael se celkem nudil. Přehazoval nohu přes nohu, ale do
práce se neměl. Konečně přišel Paul. "Máme to, pane! Povedlo se nám koupit tento dům.
Říkali, že to je dobrá koupě. Jeden z nejlepších v Marvevil.", říkal Paul. "Na smetišti je i
myška královnou, Paule.", odsekl mu Rafael. "Pane Rafaeli. Buďte už konečně rozumný. Víte
co? Běžte si lehnout. Přivezl jsem nějaké peřiny a matrace. Koupil jsem je v obchodu na
náměstí. Sice zatím nemáme postele, ale na holých matracích se dá také zatím spát. Když
mi pomůžete, uvidíte, že za pár dní tu bude velmi útulno. Platí?", Paulův hlas zněl vznešeně.
"To nikdy Paule. Nechte si své peřiny. Nepotřebuji Vás.", odvětil mu tvrdošíjně Rafael, vešel
do vedlejší místnosti a zabouchl za sebou funkční dveře. Paličák. Pomyslel si, Paul.
posted by brambora @ 12:25 AM
<< Home