k davu a vešel dovnitř. Ale kam mám jít? Je to tu obrovské. Rafael stál v hlavní široké
chodbě. Viděl mnoho chodeb a dveří. Musím se někoho zeptat. V rohu chodby viděl stát
hlouček starších pánů v bílých pláštích. Vypadají velmi úctyhodně, zkusím se jich optat, řekl
si Rafael a šel ke stojící skupince. "Dobrý den, panové. Jsem tu dnes poprvé. Byl jsem přijat
na lékařskou fakultu. Nevím, kam mám jít?", říkal pánům Rafael. "Jak se jmenujete, pane?",
ozval se jeden z nich. Jako jediný neměl fousy, ani pleš, na hlavě mu rostly černé vlasy na
ježka. "Jmenuji se Rafael de Egrevill a pocházím z Marseille.", řekl Rafael. "Ano, znám váš
rod. Patří do známé větve šlechticů. Je mi velkou ctí, že Vás poznávám. Jmenuji se Charles
Marbouty a budu vaším učitelem.", pravil profesor Marbouty a podal Rafaeli ruku. Rafael se
na něj nedůvěřivě podíval a stiskl mu pevně ruku. "Teď mě následujte do posluchárny.
Vyučuji anatomii a za chvilku začíná přednáška. Pojďme.", pravil Marbouty a upažil ruku, aby
naznačil Rafaelovi směr. Společně pak šli do jedné z poslucháren univerzity.
posted by brambora @ 2:16 AM
<< Home